Poslední události

27. září 2014 v 20:00
Ahoj všichni :D
Rozhodla jsem se napsat článek o tom jak se hrozně nudím, o tom co je novýho a další věci, který všechny hrozně zajímají, ale aspoň se zabavim nějak konstruktivně :D Doufam, že vám nějak nevadí, že jsou tu v posledních dnech články jenom ode mě, ale Áda je prostě momentálně "nějak" časově vytížená :D
___________________________________________________________________________
VAROVÁNÍ: tenhle článek bude asi hodně dlouhej, tak bych byla ráda, kdybyste to alespoň někdo dočetl dokonce a nebo si to můžete nějak rozkouskovat :D Btw. U obrázku Forever alone ten článek nekončí MUHEHEHE :D
__________________________________________________________
BADMINTON
Chtěla bych začít asi tím, že od (myslim že) 12.9 díky Niky (ta z okruhu blízkých přátel) chodím na badminton :) Jsem proslavená tím že mě nic nebaví, hlavně co se týče sportů a to co by mě bavilo, prostě dělat nemůžu..znáte to ? :D Ale tohle mě hrozně chytlo! :) Ten 1. trénink jsem musela zvládnout bez Niky a jsem za to hrozně ráda! :D Ty 1. tréninky jsou dost ztrapňovací záležitost, hlavně u mě, ale náhodou..dobrý! :D Myslim, že je tam dobrej kolektiv a nikdo se netvářil jako"Hej ty blbko ty se to asi už nenaučíš" nebo "pane bože to je dement" :D Nebo se to aspoň snažili nedávat najevo..no je to jedno :D Předtim sem chodila od 1. až do půlky 7. třídy na gymnastiku...tady se objevil tzv. zrdcadlový syndrom :D Moje máma dělala gymnastiku na dost slušný úrovni a prostě si myslela, že když tam šoupla starší ségru, kterou to shodou okolností bavilo a byla dost dobrá, tak že mě to bude bavit taky :D Ale prostě ne! ;) Celých těch 7 let jsem tam chodila 3x tejdně z totálního donucení..nehledě na to, že mi tam zkazili 70% mýho těla, jako třeba prošlápnutý koleno, který se mi těď začalo vracet a spousta dalších úrazů. Od tý doby jsem se hodně upoutávala na nějakej stálej klid jako do teď, protože se tam na nás vyvíjely hrozný nátlaky ;) Posilky, dokuď jsme nebrečely (hlavně vytahávání nohou, nebo provazy), na závodech úplně traumatická tréma z který je mi blbě, jenom to teď píšu ;) Já nejsem soutěžvá...vůbec! :D Ne proto, že si myslim že na to nemam, ikdyž je to třeba pravda, ale prostě proto, protože vim, jak se lidi dokázaly zhroutit pro 15 min. slávy ;) Nahoru se dostane každá 80. holka, která je až anorektická, pružná jako želé a nevadí jí pro to obětovat všechen svuj čas a to prostě nebylo pro mě ;)
Nepočítam to, že nás tam trenérky soustavně pomlouvaly (i před náma) jak jsme tlustý a jaký jsme máčky). Tak jsem zkončila :) Byly i dobrý chvilky, ale už to fakt byla jenom ztráta času :) Řekla jsem si, že prostě, když najdu něco co mě baví, tak nikdy neni pozdě začít ;) Člověk se dostane kamkoliv, když pro to bude makat a dřít...jenomže, já nějak nevěděla co se mnou bude a tak jsem asi měsíc nedělala nic (kdyby to ve škole věděli tak by mě nejspíš vyhodili ze sportovní třídy) a tak jsem šla za spolužačkou Luckou, která chodila se mnou na gymnastiku a přestala chodit na konci 6.takže na začátku 7. už byla tam..Byla to doslova jediná možnost.. :D Lucka to domlouvala hrozně pomalu (trvalo jí to asi 3 tejdny), ale pak jsem tam chodila taky...Jenomže jsem zase "překvapivě" přišla na to, že nejsem stvořená ani pro tenhle sport. Nebylo to nějak zvlášť fyzicky náročný, jenomže jsem prostě nestačila s dechem a běžet jenom obyčejnou 100 byl pro mě horor jako z Bravíčka, ještě když jsem si představila (ano, zase ta moje představivost, která mě doprovází vždy a všude), že bych to běžela na nějakých závodech s trémou, kde by byla tuna lidí.. to fakt ne :D Takže jsem zase forever alonovsky odkráčela...
Takže jsem byla zase, dá se říct na začátku..Doslova znuděná pobytem doma po škole a zoufalá z toho co budu dělat alespoň na ty poslední dva roky..a pak mě napadlo → Niky dělá badminton, ale s ní tam vážně chodit nechci, protože by to bylo hrozně trapný :D Poptávala sem se tak nějak různě, a u největšího favorita ze všech (pár metrů od místa kde bydlim) byl trénink jenom 1x tejdně a já i máma jsme se shodly na tom, že je to pro mě málo..nebudem si lhát :D Jsem tak trochu hyperaktivní :D Opět nezbejvalo nic jinýho než se potupně zeptat Niky, jestli bych se tam nemohla nějak vetřít :D Opět to bylo hodně trapný :D Niky řekla, že Květa (trenérka) už nikoho přibírat nechce, ale slíbila mi že se zeptá a za to, jsem byla hrozně vděčná :) ! a klaplo to ;) Niky to domlouvala ve středu a v pátek už jsem tam přišla :D Ne, jako Lucka který to trvalo 3 tejdny :DDDD Každopádně, Niky jestli to čteš, tak ti ještě jednou hrozně moc děkuju, protože mě to vážně nehorázně baví! :D a to se nestává často :D Když tam jsem, tak ze mě opadnou takový ty starosti, jednak proto, že chytam dech a jednak proto, že tam panuje taková ta "light" atmosféra :D Když si představim že budu hrát nějakej turnaj, tak u toho nemam nějaký negativní pocity :) Jasně, tréma asi bude, ale to je přirozený :D U gymnastiky a atletiky jsem měla panický záchvaty a to je blbý :D Všechno nebude za tejden, ale vážně sleduju aspoň ten pokrok od toho 1. tréninku, kdy jsem se domů odplazila po zemi a následně jsem si v pátek šla lehnout v 9 a máma nevěděla jestli jsem její dcera :D Zlepšuje se mi fyzička s každym tréninkem a dostávam takovej ten cit do ruky :D Říkam, všechno nebude hned, ale Květa říkala že kdybych chtěla a bavilo by mě to, -POZOR já doteď neznala slovo "kdybys chtěla"..všechno to bylo "Míšo na ty závody musíš" -_- a to mi vadilo- tak od ledna bych mohla na nějakej ten turnaj :D Říkala teda ještě něco jinýho ,ale prostě klíčem toho co řekla, bylo, že tam budu moct prostě v lednu, protože ještě nejsem "registrovaná" nebo jak se to říká :D To by byl zase trapas, tak to teď nebudu moc rozebírat :DDD Rozhodně bych nechtěla skončit až vyjdu devítku, vážně mě to baví i přes moje počáteční (ne)schopnosti ;) :D
PROBLÉM S VÝRONEM KOTNÍKU
Jak jsem začala chodit na ten badminton a jednoduše moje tělo nebylo od gymnastiky zvyklý na takovou zátěž, tak se mi udělal výron na kotníku ;) Jestli to někdo budete googlit, tak ne, nemam to fialový díky bohu :D Mam výron 2. stupně...maximálně, ale bolelo to jako prase ;) Začalo to tim, že vždycky po tréninku ten 1. tejden co sem tam chodila, mě druhej den hrozně bolely obě achylovky...říkala sem si že to bude dobrý, že si zvyknu..a taky že jo :D Jenomže, po tom jednom tréninku, jsem tak trochu nemohla chodit a čistou náhodou jsem si všimla že mam pod kotníkem bouli velkou jak broskev a že vlastně ani nevidim kde ten kotník je :D Opět jsem si řekla, že to z těch achylovek došlo tam a že to splaskne, ale tohle byla jenom jedna noha a předtim to byly obě ... splasklo to, ale po tréninku se to udělalo vždycky o něco hůř ;) Došlo to až tak, že minulej pátek mě Květa z tréninku poslala domů, protože jsem přes švihadlo skákala jenom na jedný noze a pak jsem jí i šla říct, že mě to bolí a že si sednu :D Potom jsem to šetřila a tutu středu jsem šla normálně na trénink s tim, že to už nebolí, a že už to prostě je dobrý ! :D A bylo ;) Na tréninku, to nebolelo skoro vůbec..Pak byl ve čtvrtek tělák a pan učitel nám řekl, že půjdeme na malej výklus (upřímně pod malim výklusem jsem si představovala naší obvyklou trasu hala, fontána, výběh schodů a návrat)... ano byla jsem naivní :DDD Běželo se až na Mikulku (u FN). Udělal to tak, že to bylo 6 km ;) V duchu jsem brečela, jak to bolelo..asi od toho 2. km jsem za nima kulhala pěšky..a pak ještě dostanu vynadáno že sem to neřekla :DDDD no pardon :D Já nevěděla že malej výklus ze kterýho se vyklubal sprint, je malej výklus ;) a taky jsem nevěděla že to začne bolet.. :D V šatně, jsem už brečela opravdu, protože ta noha nešla dát do polohy, kde bych necítila jak to bolí,tepe a dál spokojeně natejká :D pak jsem přemejšlela jestli dojdu domů.. a to byl čtvrtek ! :D Tak jsem si to ledovala :D V pátek ráno jsem vážně zašla k doktorovi kterej opravdu řek, že mam výron a dal mi to do škrobáku (kdyžtak zase googlete)..V pátek jsem teda na trénink nešla, což mě vážně štvalo, ale nebylo mi moc dobře, protože je ve třídě asi chřipka a tak jsem se tam aspoň přišla omluvit (máma mě donutila), že prostě budu moct aktivně běhat po kurtě až příští pátek (to jdu na další kontrolu a myslim že už to bude dobrý) :) Květa řekla, že je to v pohodě, a že se pro mě něco najde :D Mě by tak štvalo kdybych tam nebyla celej tejden ;) Já mam abstinenční příznaky skoro pořád, protože je 2x tejdně :D Takže v Úterý a ve Čtvrtek jdu ven s mámou, pod jejím dohledem posiluju a pak si spolu pinkáme a já si trénuju věci, který mi nejdou jako např "dlouhej, krátkej, krátkej" :D Vážně mě to hrozně baví a myslim že už sem konečně našla "to svoje" :)

Jestli jste někdo tu mojí litánii dočet až do konce, tak vám fakt tleskam :DDD Aspoň o mě víte zase něco novýho a jsme si zase o kousek "blíž" :D :)

Jinak..Co vy, a vaše události? :D Pište do komentářů :)
#Beny#
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rasty | Web | 28. září 2014 v 10:39 | Reagovat

Dočetla jsem to :-D muhahá!
No když se mě někdo zeptá, na nějaké "události" tak je to vždy že se furt nic neděje :D A ona je to trochu pravda. Na jednu stranu se mi teprve rozbíhají kroužky, takže toho moc není a naopak, vůbec nestíhám to, co chci stihnout doma ;-) Ale zítra mi začíná kroužek, kde jsem ještě letos nebyla a fakt se těším.
Jo tak mě by nikdo do gymnastiky nedostal :D Já jsem podobně jako ty našla nedávno (minulý rok :D) to, co mě baví - Freestyle yoyo (tak a teď googli zas ty :D). A ta noha se ti určitě zlepší ;-)

2 unnormal | 28. září 2014 v 12:31 | Reagovat

Já mam taky v celku život kdy se nic zajímavýho neděje :D Ale nějak mi to nevadí :D Freestyle yoyo znám :) Ve škole to byl minulej rok hroznej hit, protože to spolužák vážně dával a jezdil na soutěže do Prahy kde byl třeba 10 z 40 :D Tak jsem si říkala že to taky skusím.Já na to nemám žádnou trpělivost,jsem hrozná nemotora,ale určitě je to zajímavej a zábavnej koníček :) Ten spolužák šel ze 7 na gympl a nějak to vyšumělo..Jo a jinak ..taky doufam že se to zlepší a jsem ráda že jsi to četla celý :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama