Bez sedla! :)*

21. ledna 2015 v 16:29

Ahoj! :)
Tak se mi zase něco povedlo! :)*



Včera jsem přišla na koně s obrovským zmatkem v hlavě, protože mi vůbec (Ale vůbec!) nebylo jasný, na kom že to chci vlastně jet. Po asi hodinovým přemejšlení na schodech u verandy, přičemž na můj verdikt čekal jak Dan, tak i Martina, jsem rozhodla že pojedeme do kolbiště.. a koně že si vyberu podle toho, kdo bude nejčistší. Tak jsme teda zavedli.. tim stylem že jsme tam zase naháněli koně po dvoře jak blbci.. ale tak.. prostě neni možný, abych hlídala prostřední dveře, místo mezi stájí a stodolou a ještě abych si stoupla před každýho koně, aby trefil do svýho boxu. A jestli to někdo dokáže.. tak velkej respekt jemu! :)
Po zavedení jsem dlouhou dobu přemýtala pro a proti každýho koně, a vyšel mi z toho Zambi. Přičemž bych mohla jet i bez sedla.. a nebyl by problém s nasedáním - Zambi neni zrovna z nejvyšších. A protože mam na Dana ´´hrozně velkej´´ vliv, dokecala jsem ho pomocí mojí skvělý vlastnosti přesvědšování, aby jel se mnou bez sedla. A to na Eře.
Nejdřív byla potřeba vykoumat, jak a kde hodláme nasedat. Což o mě.. se mnou problém neni.. mě by stačila úplně obyčejná židle.. ale Dan.. Dan řekl, že tam ze židle nenaskočí a tak jsme hledali něco vyššího. našli jsme stůl. Takovej ten podivnej stoleček z kovu a dřeva, ze kterýho se nasedá na pouti. Poodnesli jsme ho někam doprostřed dvora, aby se dal dát kůň z obou stran.. a tudíž aby se dalo pohodlně nasednout. Dan teda souhlasil a to bylo sakra dobře! :)
Po tom, co jsme odblátili koně. mimochodem.. i proto se mnou souhlasil.. protože nemusel čistit tak moc pod sedlem. Jsme šli společně odendat martingal, což je ´´moc složitý´´ ale Dan už to taky umí. :D A následovala operace nasednutí. :D Odvedli jsme teda Eru k tomu stolečku, já jí držela - i když ona stála - a Dan si mezi tím nasednul. První věta byla něco jako: to je ale divný! A když udělal první krok, začal se ohánět po pomoci, protože to bylo divný a on padal. Ale tak-nějak jsem se na něj vybodla a radši vzala klíče od kolbiště.. abychom se tam taky dostali, že. A vydala jsem se tam, zatímco Era s Danem se pomalu sunuli za námi. Na kolbiště jsme dorazili celkem v klidu a potom se vyskytla první chybka. Židle odešla. Respektive tu nebyla a to byl problém, protože jsem s ní počítala. A zatímco se mi Dan vysmíval, já hledala nějakou náhradu. Nejdřív jsem vyzkoušela vyskočit ze země, ale to fakt nešlo.. Tak jsem našla takovou polorozkřuplou žlutou židli, vyrobenou z plastu, která byla ještě trochu nižší než normální židle a nevypadala ale VŮBEC stabilně. Ale což. Nic lepšího nebylo. Tak jsem to prostě prubla. Přinesla jsem si tu ´židli´ do kolbiště, tak aby nepřekážela až budeme jezdit - teda zhruba doprostřed velkýho kruhu - a postavila jsem vedle Zambiho, kterej nenápadně sunul zadek dál. Tak jsem upravila židličku a směle se na ní postavila. Jediný co jsem zaregistrovala bylo, že Zambiho zadek se zase vzdaluje a tak jsem seskočila a židličku znova sestavila blíž koni, stejně stál asi půl metru od toho.. Chytla jsem otěže, pohladila ho, odrazila se a ... HOP! Najednou už jsem přistála na zádech a pomalu se soukala vzhůru. Povedlo se, celkem rychle, a tak jsem si jenom srovnala posed a mohlo se vyrazit.
Chvilku jsme krokovali, jenom pár základních cviků, protože Dan řekl, že ho to nebaví a že už chce klusat. Tak jsem mu teda vyhověla a dopadlo to tak, že jsem si směle klusala podél stěny a Dan za mnou křičel, že je to divný. Musela jsem se sakra smát.. protože tohle jste prostě nezažili. :D To, že mě proklíná a říká, že už mě nikdy neposlechne, se dalo vydržet, ale když mi řekl, že se nohama držet nebude, protože to neumí a po každým kroku křičel, že se vyseká.. to už sem nedávala. Na konec jsem prostě jezdila a on se za mě občas na chvíli připojil a po tom, co splnil svojí challenge, že objede jedno kolečko v klusu, toho nechal úplně a už jenom stál uprostřed a rozdejchával. Já si mezi tím jezdila cviky - kruhy, obloučky, od stěny ke stěně,.. a zkoušela jsem trochu naťuknout ustupování na holeň. Potom jsem se odhodlala nacválat, ale hned jak jsem pobídla, Zambi se rozjel hrozně rychlým tempem podél stěny.. To jsem nečekala, takže jsem bezmocně vykřikla a ani jsem si nevšimla a už jsme zatáčeli na hrátkou stěnu. Než se mi ho povedlo trochu spacifikovat, už jsem se o sebe slušně bála, protože jsem začala pomalu (ale jistě) klouzat ke straně a navíc jsem nemohla ani za mák chytit tempo. Tak jsem to vyřešila nenápadným stočením na velký kruh, kde jsem ho vůbec nepobízela, spíš brzdila, ve snaze přejít do klusu. Snaha se mi vyplnila a já konečně zastavila a pochválila koně za to, že tak rychle zastavil :D
V tu chvíli už jsem byla natolik vyvedená z míry, že jsem se zmohla jenom vykrokovat a potom domů, kde mi Dan ještě několik(set) krát zopakoval, že ho všechno bolí, že už nikdy nepojede bez sedla a že už mě nikdy neposlechne.
Na závěr jsem vykydala, nastlala, nakrmila.. prostě klasika. :) A po rozdání šrotu jsme mohli jít domů. :)
*Mushroom*

↑ Se Zambíkem.. :) ↑
Jinak.. kvalitu asi ani neřeště.. jistě jste si povšimli loga Retriky.. takže.. to vše vysvětluje. :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rivv | 25. ledna 2015 v 13:15 | Reagovat

Živě si pamatuju na svoje první "opravdové" ježdění bez sedla na velkým koni. :D Krok, klus v pohodě, pak když řekla trenérka ať nacválám, to už bylo trošku horší, málem jsem tomu chudákovi koni vytrhla hřívu jak jsem se držela. :D A vůbec nejlepší bylo, když už jsem tam málem odpadávala, jak jsem to nedokázala udejchat, trenérka mi tam postavila kolmák cca. půl metru, ať to jdu skočit. :D Tehdy mi to připadalo jako skok mohutnosti. :DDDD Takže dobře ty:)

2 Nikol | Web | 2. února 2015 v 21:19 | Reagovat

Wow moc pěkný článek, který pobavil :D Taky jezdím na koních a myslím, že na ježdění bez sedla si ještě počkám, protože... Nikol je prostě strašpytel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama