Krkonoše 2015

19. prosince 2015 v 11:05
..Kdysi v září jsem slibovala, že se podělím o Krkonošský zážitek..
Předložím sem jednotlivé části z práce kolegyně z "béčkové" třídy, která podle mě po slohové stránce odvedla skvělou práci!
Nicméně, já budu reagovat z vlastního pohledu.

"V druhém zářijovém týdnu nového školního roku se vydala skupina žáků devátých tříd naší školy na každoroční ekologickou exkurzi do Krkonoš. Hned první den nás lanovka vyvezla z Janských Lázní na Černou horu, odkud nás za nepříjemného mrholení čekala cesta horským terénem přes rašeliniště až do Horního Maršova, odkud nás autobus zavezl do penzionu U Kostela v Horní Malé Úpě."

Hned první den jsem si uvědomila, že absence mé kamarádky Lucky, bude mít strašné, ne-li katastrofální následky. Tohle je opravdu jediná osoba, se kterou se ve třídě aktivně bavím. To víte jsem vybíravá a tak. Když naši milí kantoři u lanovek zahlásili, že se máme nějak uskupinkovat, tak jsem odevzdaně počítala s tím, že budu zbytkové zboží, které pojede s dalším. Já totiž s Luckou za normálních podmínek tvořím dvoučlennou skupinu :D Nakonec jsem nahoru vyjela se svými spolužačkami a dost možná jsem toho i litovala. Někdo v lanovce nadhodil, že jsem nějaká tichá a už to jelo. Téma na cestu nahoru bylo na světě. Snažila jsem se ignorovat, že se všichni baví o tom, co mi došlo při té několikahodinové jízdě autobusem a v tichosti jsem si poslušně nabídla z balíčku chipsů, protože proč ne :D Odstrčenější už jsem v tu chvíli být nemohla, ale můžu si za to nakonec sama :D Souhlasím s tím počasím, které v tu chvíli dokonale kontrastovalo s mojí náladou :D Bylo mi jedno kam jdeme, tak jsem si nasadila sluchátka a prostě šla.


"Ubytování v pěkných pokojích s vlastní koupelnou se nám líbilo stejně tak, jako společenská místnost a nedaleká restaurace, kam jsme docházeli na snídaně a chutné večeře.

Jo, pokoje, ty byly opravdu ucházející. Paradoxně jsme tam moc času nestrávili - v podstatě jsme tam chodili jenom spát, ale i tak to bylo moje nejoblíbenější místo, protože jsem tam mohla mlčet a číst si, nebo chytat signál na data, protože moje spolubydlící stejně byly věčně někde jinde. Jo, vadilo mi, že jsem denně promluvila asi tak 3x, ale když jsem byla sama, tak jsem to nikomu nemusela vysvětlovat, nebo poslouchat rozhovory na tohle téma, takže cajk :D

"V týdnu byl dobyt vrchol Sněžky ve směru od Obřího dolu. Počasí se umoudřilo a nabídlo nám pěkné výhledy na polskou i českou krajinu."

Nejoblíbenější část. Sněžka. Zase sluchátka v uších a v nohou slušné tempo. Těšila jsem se nahoru, protože jsem tam ještě nebyla a opravdu to stálo za to! :D Minus si zasloužila akorát ta polská restaurace s předraženým čajem.


"Líbilo se nám i v muzeu ve Vrchlabí. Prohlídka velké pevnosti Stachlberg zaujala nejen pánskou část naší výpravy. Při návratu do naší chaty v Úpě mnozí úpěli, neboť cesta směřovala stále do kopce. Zvládli jsme ji a těšili se na ráno, kdy už byla připravena trasa orientačního běhu. Posilněni vydatnou snídaní a tím, že nám byla slíbena rekreační varianta, kterou všichni zvládnou, jsme se nadšeně rozběhli a radostně se opět všichni sešli v místě startu."


My jsme byli v muzeu? :D Jo to bylo tam, kde jsem usínala a děkovala že si můžu sednout :D Stachlberg byl zajímavý, ale ještě není úplně dokončený co se týče těch podzemních prostor, takže prohlídka byla celkem krátká. Ta cesta zpátky na chatu opravdu byla tak nějak pořád do kopce :D Ale po každém stoupání musí přijít i cesta z kopce, takže myslím, že to bylo tak 50 na 50 :D
Přidám ještě vtipnou historku. Byli jsme asi ve čtvrtině té zpáteční cesty na chatu a jdeme po poli. Řekněme, že jsem na sobě neměla boty, které nepropustí vodu (to vlastně nikdo), tak jsem si to optimisticky kráčela po nasáklém poli s mokrýma botama, nohama, ponožkama a bůh ví s čím ještě, protože proč ne, já mám přece v batohu náhradní ponožky! Když skončila mokrá polní cesta, usadila jsem se na nedalekou lavičku s cílem výměny ponožek a vyždímání těch starých. Otevřu batoh a suché ponožky nikde. No jasně, vždyť jsem si je po 4 dnech vyndala, protože mi zabíraly "strašně" místa a ještě jsem je do té doby nepotřebovala. Bravo. Opravdu. Těch dalších asi 30km jsem šla s mokrýma ponožkama a nebylo to nic pěkného :D
Orientační běh..už jsem se zmiňovala, jak nesnáším běhání? A ještě do kopce? V 10 stupních? :D Já se opravdu netěšila. Vlastně nikdo. Představte si, že za čtyři dny ujdete 70 km a "odměnou" vám je běhání dalších 7 :D

"Večer nás čekalo balení, uklízení a společný večer s hudbou ve společenské místnosti. Celý týden se nám všem vydařil, líbil, shodli jsme se na tom, že budeme mít dlouho na co vzpomínat."

Večer jsem si z posledních sil zabalila, posilněna tak akorát myšlenkou na to, až budu mluvit :D Jak mi to chybělo, to ani nevíte. Po tomhle jsem si uvědomila že nevím, jestli jsem vlastně introvert. Myslím, že do teď (a to je prosinec) jsem si ještě úplně nevykompenzovala ten týden mlčenlivosti (ostatní můžou vyprávět) :D Většinou nezavřu klapačku. Diskotéka pro mě neměla nějaký hlubší význam. Spíš mě naštvalo, že jsme tam byli drženi násilím a nemohli jsme do pokoje pro případ, že diskotéka není zrovna šálek našeho čaje. Tak jsem si tam odseděla (byla jsem ráda že sedím) ty tři hodiny a pak jsem šla spát. Opravdu budu mít dlouho na co vzpomínat :D

Beny
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama