Život koňáka.

17. srpna 2016 v 14:48 |  Thoughts

Na koních jezdím vlastně stejně dlouho jako chodím do školy. A to je sakra dlouho. Nikdy jsem se tomu nevěnovala nějak závodně nebo profesionálně, ale koně tady prostě vždycky byli a budou. A taky já bych nebyla tím kým jsem, kdyby tady nebyli. Občas přemýšlím nad tím, jak vidí svět "obyčejní" lidé kteří o koních neví nic. A nebo málo. Život koňáka je složitý. Ač se to možná nezdá, všímáme si věcí které jsou jiným lidem lhostejné a přehlížíme věci které ostatní chápou.



Co je to vlastně být koňákem? V každém druhém filmu či pohádce na vás přímo řvou chyby jezdců. Tahají koním za otěže, kopou do nich, nesmyslně poskakují, nasedají ze špatné strany a drží koně jako by byl nějaká rekvizita. Nemůžete se jen tak koukat na záběry (a filmy) z války, protože tam umírá jeden kůň za druhým. A každému je to úplně jedno. Na pouti litujete ty malé shetlandíky, kteří nemají ani vodu a chodí celý den na jednu stranu v malém kolečku. Když vidíte vedle silnice výběh s koňmi, začnete otypovávat plemena, pečlivě si prohlédnete každý odznak a pokudmožno zjišťujete i pohlaví. V lese se instinktivně vyhýbáte věcem, kterých by se váš kůň bál - igelitky, plastové lahve, hromada dřeva,.. a zároveň přemýšlíte, jestli by se na téhle cestě dalo pohodlně klusat a nebo cválat. Všímáte si srnek a víte přesně, kde je jejich "hnízdo". Když je bouřka, myslíte na všechny ty pastevně ustájené koníky bez přístřešků i když víte, že jsou na to zvyklí a nemůže se jim nic stát. Vytáčí vás, když koni někdo řekne kobyla. Máte nutkání ho opravit, že ne každý kůň je kobyla a že to má nazývat prostě kůň, když o tom nic neví. Na zámcích vás nejvíce zajímá jízdárna a je pro vás velkým sklamáním, když z ní udělali galerii nebo něco jiného, co s koňmi nemá nic společného. A když tam jízdárna není, obhlížíte stará sedla a porovnáváte je s dnešními.

Samozřejmě je toho určitě víc. Každý koňák má například úplně jiný pohled na špínu a bláto. Ale stejně. Občas mě zajímá, jeké by to bylo, žít jako lajk. Jako člověk, který bere koně jako obyčejné zvíře. Zvíře na kterém se sice jezdí, ale jeho to vlastně vůbec nezajímá. Nemyslím teď ty lidi, kteří prohlašují že kůň je nejlepší do salámu a podobně. Myslím úplně obyčejné lidi, kteří na koni seděli možná na pouti, nemají k nim v podstatě žádný vztah. Neřeší je.

Víte, myslím že každý má nějaký svůj úhel pohledu. Více či méně ovlivněný zálibami a koníčky. Například umělec úplně jinak vnímá stavby, umělecké slohy, obrazy a sochy. Pro mě je to prostě jenom dům, obrázek a socha. Stejně jako pro něj je poník to samé co kůň. obrazně řečeno. Vlastně ani nevím proč mě to zajímá, ale myslím že bych se nemusela pozastavovat nad nelogičnem filmů. Nedávno jsem třeba viděla, jak ve filmu nějaká paní projela drezuru se zlomeným kotníkem po tom, co asi týden "krotila" ve skutečnosti krotkého koně. Kdybych neměla ten pohled který mám, asi bych to ani nepoznala. Nezdálo by se mi to tak přehnané a nafilmované. Nemusela bych ten film vypnout, protože to prostě nedávalo smysl.

Na druhou stranu vím, že koně mi toho opravdu hodně dali. Bylo toho určitě mnohem víc, než těch záporných věcí. Naučila jsem se být trpělivá a zodpovědná. Když jedu na vyjížďce, mám prostě zodpovědnost za koně na kterém sedím. Bylo by to na mou osobu, kdyby se mu něco stalo. Stejně tak jako jsem se naučila orintovat. Jsem orientační antitalent - netrefím ani po rovné cestě. Ale vyjížďkováním a prozkoumáváním lesa se dost zlepšuji. Jsem také otužilá, protože kůň prostě potřebuje jíst i v zimě a dešti.

Ale abych tenhle zmatenej článek nějak uzavřela. Jaké to je nebýt koňákem se už asi nedozvím. Nikdy už nebudu tím neposkvrněným člověkem. Na to jezdím už moc dlouho. Vždycky mě to bude trochu zajímat, protože jsem prostě zvědavá a ráda poznávám pohledy a názory jiných lidí. Ale jsem moc ráda za to, jak svět vnímám já. I s těmi občasnými blbostmi, které vidím, i když je mé lajcké okolí leckdy nechápe. Má to své nevýhody, má to i své výhody. Asi jako všechno.

Já na svět koukám z koňského hřbetu, a co vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef | Web | 17. srpna 2016 v 16:08 | Reagovat

Vždycky jsem k tomu měla určitej vztah, ale nikdy jsem se koním nevěnovala, takže mě to teď zpětně docela štve. Fajn článek :)

2 Chloé | Web | 18. srpna 2016 v 14:13 | Reagovat

Ja som na koňoch tiež jazdila, ale to len v priebehu základného výcviku :) Je to veľmi pekné, aj keď musíte dávať veľký pozor :)

3 KatkaInk | Web | 18. srpna 2016 v 14:59 | Reagovat

Vždy som závidela každému, kto mal možnosť jazdiť na koňoch, sú to prekrásne zvieratá. Krásny článok, veľmi ma zaujal :)

4 Nikki Allen | Web | 18. srpna 2016 v 17:05 | Reagovat

Miluju koně, jako malá jsem jezdila.... a pak došly peníze. :D
Koňáci jsou speciální lidi :)

5 world-of-infinity | Web | 18. srpna 2016 v 19:12 | Reagovat

Když jsem byla menší, tak jsem četla moc ráda knížky, ve kterých byla jedna z nejhlavnějších postav kůň. Bylo to takové kouzelné.
Myslím si, že je to skvělý koníček. Aspoň netrávíš tolik času u počítače nebo zalezlá doma :)
Pěkný článek!

6 Marie | Web | 19. srpna 2016 v 11:05 | Reagovat

Krásný článek, mám to stejně :-)

7 Mia Rewlay | Web | 20. srpna 2016 v 18:30 | Reagovat

Taky jezdím, ale filmy mi nevadí, jinak to mám stejně.
Úplně miluju celebrity, které chtějí nové fotky a nic jiného než koně je nenapadne viz. Zac Efron nebo Justin Bieber. A pouom krásné fotky a koně, kteří trpí.

8 Anett | E-mail | Web | 20. srpna 2016 v 19:25 | Reagovat

V první řadě - pěkná fotka. :-) A já třeba na koni jezdila jako malá, i na pouti. Miluju koně, ale určitě toho nevím tolik, kolik bych chtěla. Trochu ti závidím, že si na něm jezdíš sama, to jsem si jako holka taky vždycky přála. Teď chodím k ohradě a jednoho si vždycky drbu. Koně mi dokonce aji voní. Jsou prostě úžasní tvorové. :-)

9 Liška | Web | 22. srpna 2016 v 14:23 | Reagovat

Ta poslední věta mě dojala, koukám na svět z koňského hřbetu...

Jinak velmi zajímavé. Já koně miluju od mala, měla jsem sbírky figurek, tucty nálepek a velké odhodlání. Moje mamka jezdila na koních a chodila k ním. Dokonce měla jednoho v pronájmu, ale mě na koně nikdy nedala. Stále mi tvrdila, jak jsou nebezpeční, takže jsem tohle nikdy neprožila. A nyní, když jsem dospělá, chodím venčit s kamarádkou ke koním, která na nich jezdí. A je to naprosto pohádkové.

Jinak k těm chybám ala filmy apod. - naprosto to stejné shledávám u psů. To je tak, když člověk o tom něco ví a pak už jenom kroutí hlavou :D

10 Đenn&Horses | Web | 17. září 2016 v 19:46 | Reagovat

Můj pohled na svět je taktéž z koňského hřbetu. Neumím si ani představit, že bych bez koní žila. Jsem ráda, že k jsem se k nim dostala :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama