Všem se moc omlouvám, bohužel mi nějakým způsobem nefunguje komentování článků. Vlastně mi to celé tak trochu laguje.. No pořád jsem tady a vaše články si čtu, no bohužel mi nejde je okomentovat.

Asi nejsem dost zajímavá..

28. listopadu 2016 v 18:55 |  Thoughts

Asi jste si všimli, co teď na blogu letí. Co se čte a co lidi zajímá. O čem každý píše. Co se komu stalo, co kdo viděl. Zážitky z časů minulých i přítomných, příběhy dramatické možná až hororové. Ale víte co? Mě se prostě nic takového neděje. Nevím.. asi prostě nejsem pro blogování dost zajímavá. Nepotkávám vrahy, nikdo mě neznásilnil, nikdo mě neopustil, moje rodina je úplná a normální a můj život poměrně spokojený. Nebudu tady psát že mám dokonalý život - nemám.. a docela by mě zajímalo jestli někdo ano - ale minimálně se cítím spokojeně a šťastně.


Ale abych nezačínala tak zhurta.. mám pocit že dneska už se bloger/ka bez nějaké senzace neobejde. Je samozřejmě víc cest jak zaujmout - můžete být chytří, můžete dobře psát, můžete být zábavní.. ale poslední dobou letí blog jen na upřímnosti. Nevidím v tom nic zlého ani špatného, ale už je toho prostě moc. Každý má nějakou vnitřní potřebu svěřovat své strastiplné zážitky v dojemných článcích typu "Můj otec mě znásilnil" a pak schrábnout tu největší čtivost a opakovaně se umisťovat na hlavní stránce blogu. Jak už jsem řekla, nevidím v tom nic špatného. Každý se potřebuje někdy svěřit a blog je poměrně dobré místo. Taky tuto kůru zrovna praktikuji, ale nedokážu si představit, že bych zde vyvěsila článek na podobné téma. I kdyby se mi něco takového stalo.

Možná jsem konzerva.. ale určitě jsem optimista a flegmatik. Člověk který na tohle úplně kašle. A nevím.. mě vlastně asi ani nezajímá co se vám, lidi, strašného děje nebo stalo. Já si ráda přečtu něco pěkného z vašich životů, nějaké veselé nebo alespoň poučné zážitky. Ráda si prohlédnu fotky z vaší dovolené nebo co jste si koupili na sebe. Opravdu ale nepotřebuji číst o vašich dávno minulých strastiplných nočních můrách se kterými stejně nic neudělám. Na tohle je podle mě deníček. Malá knížkoidní věc se zámečkem, kterou schováte pod polštář a která není určená žádnému dalšímu lidskému oku. Místo kam se vypíšete, vybrečíte, svěříte. A vůbec nevadí, že to nikdo číst nebude. Nalijme si čistého vína - stejně je to všem úplně jedno. Přečtou si to, okomentují a jdou s klidným srdcem dál. A nebo jsem možná divná..

Takže co jsem tím chtěla vlastně říct? Že to nechápu. Nechápu dnešní trend, nechápu v čem je to kouzlo. Nechápu jak mohou lidé psát to, co píší. A také nechápu co mám pak psát já. Protože i kdybych se snížila k tomu, co ostatní tak baví, neměla bych co sepsat. Můj nejstrašnější zážitek byl když jsem nemohla najít mámu mezi regáli v obchodě. Tak o čem mám sakra psát?!

*Mushroom*
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blackovka | Web | 4. prosince 2016 v 18:52 | Reagovat

Základom je byť sám sebou. Písať o sebe a aj napriek tomu, že ty samotná nie si ničím originálna, neprestávať. Tvoj blog ma zaujal už po prečítaní tohto článku, takže ja osobne odporúčam písanie hlavne svojich vlastných myšlienok, aj keď nie sú úplne vytriedené. Je to tiež robím a občas je to celkom uvoľnujúce, no nie? ^^

2 petra-s-world | Web | 4. prosince 2016 v 19:22 | Reagovat

Já sama jsem napsala článek o tom jak mi umřel táta.. Ale ne abych na to nějak upozornila a potřebovala lítost. Chtěla jsem to napsat, a pak jsem měla asi měsíc pauzu a takhle..
Ale taky mi přijde dost.. Divné že někdo napíše článek, že jí znásilnil otec. Co čeká že jí na to řeknou?
To bude dobrýý? Jooo.. Eheh.
Já teda nevím, ale tímhle bych se asi zrovna chlubit nechtěla.
Ani to nikde rozhlašovat.
Já si článek napsala o tátovi čistě spíše pro sebe. :)
- To že jsme se ztratila v obchodě jako ty není můj nejhorší zážitek, ale dost dobrej příklad.. hele. Zkus to napsat! :D třeba budeš na titulce. C: :DD
Každopádně buď i ráda, že jsi prostě šťastná a rodina je úplná. Tak to má být a je to fajn:)

3 Wafer | 5. prosince 2016 v 20:26 | Reagovat

Souhlasím s tebou. Taky tento trend nechápu. Ano, mám svoje problémy, ale určitě mi nepomůže, když to dám na internet, kde si to může přečíst spousta lidí. To je podle mě to nejhorší, co člověk může udělat, protože se ne vždy může setkat s pochopením. Někdo se mu může vysmát, ztrapnit ho přede všemi apod.
Od svěřování jsou nejlepší přátelé, rodina.
Taky jsem dost nabroušená z toho, že se takovéhle články, někdy přiznejme si o ničem, stanou třeba i článkem dne. Pak jsou úplně přehlížení blogeři, kteří se snaží dělat pozitivní články, zábavné, vtipné, a nikdo si jich ani nevšimne.

4 Switch | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 19:24 | Reagovat

Nevím no, někdy si takové články ráda přečtu, jindy ne. Je ale pravda, že to nijak nevyhledávám a mnohem radši si čtu normální "deníkové" články, protože Ti, kdo je píší mají normální život jako já.

5 Trifle. | Web | 10. prosince 2016 v 12:45 | Reagovat

Já jsem napsala k aktuálnímu tématu týdne co se mi stalo ve škole. Ale nechtěla jsem na sebe upozornit typu "Jsem chudinka, litujte mě." Ale prostě, upozornit. I spolužákovi se dá něco přecvaknout v hlavě a už to je.

6 Tajemná Temnota | E-mail | Web | 15. prosince 2016 v 1:00 | Reagovat

Upřímně, rádu čtu takové věci, protože jsou to opravdoví lidé a opravdové situace a mě zajímá co se doopravdy lidem děje, ne jenom vymyšlené fikce. A jak na to ti lidé reagují, jak se s tím vyrovnávají nebo jak to oslavují. Záleží co se jim to stane. Člověk si z toho může něco vzít.
Baví mě to mnohem víc než číst články o módě a kosmetice, které na ně pořád vyskakujou úplně všude.
Navíc může člověk získat názor naprosto cizího člověka. Nezaujatý, upřímný. Cozí lidé jsou člověka někdy schopni pochopit více než jeho vlastní příbuzní.

7 Switch | E-mail | Web | 24. prosince 2016 v 22:44 | Reagovat

Ahojdá, ráda bych popřála veselý Vánoce, doufám, že si je užíváš :D

8 Joina | Web | 27. prosince 2016 v 6:53 | Reagovat

Já jsem taky svá a nepíši pořád o takových věcech.
Však né každý musí blogovat o tom stejným, co jiní. Já jsem si zvolila taky svůj styl a kategorii kam píši.
Já bych třeba o tom taky zkusila psát, ale nepotřebuji zasahovat do mého soukromí aby všichni vše věděli.
O takovou popularitu nestojím...

9 radyprosuperholky | Web | 27. prosince 2016 v 7:25 | Reagovat

S timto souhlasim ja zas pisi clanky o diy a taky o knihach jako recenze, ale to nikoho aai zrejemne nezajima proc na hlavni stratrance nemuzou byt i uzitecne clanky

10 mysteriouswolf | E-mail | 27. prosince 2016 v 9:34 | Reagovat

Cítíš se spokojeně a šťastně...to je dobře. Jsi optimista a flegmatik. To ale není každý. Neodsuzuj lidi za to, že píší vážné příběhy ze života. Život prostě není jen zalitý sluncem, čas od času jej vystřídá bouřka. A pokud lidé nemají zábrany hodit to na sklo, proč ne?! V knihkupectví také nenajdeš jen veselé příběhy.
Spisovatelé a básníci  co trpěli například depresí, napsali opravdu kvalitní dílka.
I vážné příběhy budou mít vždy své čtenáře.

11 Ann Taylor | Web | 27. prosince 2016 v 9:49 | Reagovat

Nu...mě nebaví vůbec žádné články o životě cizích. Však mě jejich životy v nejmenším nezajímají. Jedině názory bez ťapkání kolem tématu, jen aby se proboha neurazil jeden z milionu. Takže nejsi jediná.

12 Eli | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 9:55 | Reagovat

Každý blog si najde své čtenáře, kteří jej budou často navštěvovat. Hlavní podmínkou je být sama sebou. :) Určitě máš také své obecenstvo. Piš si o tom, o čem chceš, ve všem přece nemusí být "drama," všechny články nemusí být podle jednoho vzoru. To by to potom čtenáře rychle přestalo bavit. :)

13 zjinyhosveta | Web | 27. prosince 2016 v 10:18 | Reagovat

No já nevím, kdo se vůbec k novému článku dostane. Je tam chvíli v nejnovějších a pak zmizí a už o něm nikdo neví. Blogů jsou tisíce, je těžké zaujmout. Co třeba nějaký smyšlený příběh, nějaké fiktivní dobrodrůžo?

14 Circle | Web | 27. prosince 2016 v 11:21 | Reagovat

Tak pokud bych na blogu zveřejňovala své skutečné jméno, tak tam taky nenapíšu nic, o čem bych nechtěla, aby se dostalo mezi lidi. Nehledě na to, že dřív jsem také bývala takto "nezajímavá". Pak světe div se, člověk se jednoho krásného dne probudí a zjistí, že na blog nemůže psát i ničem jiném, než o všech těch sračkách, co jsou kolem. Můj blog slouží jako zpovědnice. Abych to všechno nemusela držet v sobě a upřímně je mi úplně u prdele, jestli ten blog někdo čte, nebo nečte (i když samosebou komentář, nebo vyšší návštěvnost potěší).

15 Heaven | Web | 27. prosince 2016 v 11:23 | Reagovat

Někteří se prostě chtějí svěřit. Jiní se budou jenom chlubit tím, co si koupili, protože mají nudný život a nic neumí. Je na každém, co bude na svůj blog sám. Nikdo tě nenutí, abys takové články četla nebo sama psala.

16 mirrea | 27. prosince 2016 v 12:00 | Reagovat

Každý člověk je zajímavý, i když si třeba myslí, že právě on není. Buď taková, jaká jsi, raduj se z toho,co máš.

17 Kýta | Web | 27. prosince 2016 v 12:04 | Reagovat

Hodně lidí se v dnešní době nedokáže svěřit rodině, ani kamarádům, a zároven to nechtěj psát do deníku, protože by je nikdo nevyslechl. Berou tuto formu a chtějí aby s nimi všichni soucítili přes blog a aby je litovali. Je to smutné ale je to tak. Já se psaním článků často odreaguju, sem tam se nějaká vzteklost najde, ale že bych psala o denní šikaně na pracovišti na to fakt nemam nervy a nechci tim obtěžovat.

18 Ginger White | Web | 27. prosince 2016 v 13:21 | Reagovat

Je na každém, o čem bude psát, ale pravda je, že tě na jednu stranu chápu. :-) Buď ráda za to, jaká jsi.

19 pihovatá vopice | Web | 27. prosince 2016 v 13:34 | Reagovat

Hele, ale to, že je u vás všechno v pořádku je nejdůležitější. Hezky jsi to napsala, u mne je to na pět hvězdiček.

20 nezenska-svine | Web | 27. prosince 2016 v 13:41 | Reagovat

Jů, to je fakt.

Já taky nefrčím, páč píšu buď o nezajímavostech, nebo svých názorech, který mladý neberou, nebo napíšu něco nevinnýho a je to nasere, anebo zareaguju na něčí blbej hlod svým článkem a najednou zjistím, že můj nečich je na hlavní stránce a lidé mě litují - zdá se, že je zde vysoká míra vcítění a litování.... jenže taky důvěry.

Zdá se mi, že se tu všude rojí tebou zmiňované znásilnění, a to ze všech stran - otec, přítel, brácha, neznámý na ulici... to je totiž sázka na jistotu a hned se derou srdceryvný komentíky ...ale na to, že já doložila fakt o potratech v polívce, nereagoval nikdo -asi je žraní mrtvejch mimin v Číně prostě prudaaaaaaa, kdežto králíčky z laboratoří oplakávejme horem dolem. ( jsou to taky chudinky, jenže na světě netrpěj jenom zvířata !! )
Je to nevyrovnaná míra, ale to bude asi nízkým věkem hlavního procenta místních pisálků.
Ti starší se zabývají politikou, ti střední vztahy na diskotéce a prvním nepodařeným sexíčkem a ti nejstarší buď pečou pro vnoučata, nebo popisují svůj family life, což se mě taky netýká, takže já nespadám nikam.

Takže neboj, nás nezajímavých, nudných a nešokujících nebulvárů je moooře :)

21 nezenska-svine | Web | 27. prosince 2016 v 13:44 | Reagovat

[6]: Jenže zlato, nemáš jistotu, že se ty výkřiku typu to znásilnění nebo chuť se zasebezabít, skutečně staly nebo mějí stát.
prostě nevíš, jestli nekecaj, a že mně se zdá, že kecaj hoodně, hlavně ti menší, náctkoví.
U nich je to pořád ještě tak trochu móda - bejt trudnomyslnej a fakt depkařskej, i když nejseš emo.
Takže tyhle články mě nedojímají,spíš jim prostě nevěřím.
A nedojalo mě ani když se jedna z blogerek fakt zabila... jakože sorry, ale co já s tím žejo.

22 fakynn | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 14:21 | Reagovat

Lidi si stěžují na blogu, protože už to nikoho v okolí evidentně nezajímá. Taky to moc nechápu. Hlavně mít takový problémy nebo zážitek, tak to v životě neřeknu takhle veřejně... nebo nevím, jo, je to smutný, ale lítost nepotřebuju.

23 nudistka | Web | 27. prosince 2016 v 18:09 | Reagovat

Blogů mám několik, do některých přispívám roky a jiné jsou nové. Za celou tu dobu byl pouze jeden můj blog umístěn na hlavní stránce blogu. Jednou a potěšilo mě to. Ani se mi o tom nezdálo. Netoužím po tom objevovat se tam každý týden. Samozřejmě by to potěšilo, ale není to pro mne nezbytně nutné. Tvůj blog si najde čtenáře pakliže budeš svá ať už si dokonalá či nikoliv. Nejde o trend, jde o tebe a možná to až moc řešíš. ;-)

24 Baruschka | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 18:15 | Reagovat

No vidíš a já myslela, že teď letí sex :-)
Pořád na blogu vidím nějaké kozy, ať už velké či malé.
Děvčata se potýkají s otázkou, zda polykat...
A do toho pak to rodičovské znásilnění přímo zapadne...

25 brunett-terez | Web | 27. prosince 2016 v 18:28 | Reagovat

Piš o tom co tě zrovna napadne, o tom co tě baví :) Hlavně buď sama sebou! :)

beauty-brunett.blogspot.cz

26 Nancy | Web | 27. prosince 2016 v 18:42 | Reagovat

ja mam dennikcy rada, pretoze je pre mna v istom smere fascinujuce nahliadnut do zivota cloveka, ktory vsetko preziva a vnima uplne inak ako ja. ked vidim ako takyto ludia (ktorym sa stalo nieco zle, alebo niecim trpia) premyslaju, tak viem ako mam jednat, ked niekoho takeho stretnem v realnom zivote. povazujem to za dolezite, pretoze vacsina ludi po tom, ako sa im niekto zdoveri s nejakym hroznym zazitkom, netusi, ako reagovat. preto vacsinou prestanu s danou osobou komunikovat a strania sa jej, co pre toho cloveka moze mat fatalne nasledky, ak je na tom psychicky zle. ja si myslim, ze prave taketo typy clankov/blogov svojich citatelov pomahaju pripravit na taketo situacie.
okrem toho treba brat do uvahy, ze pisat anonymne na internety je omnoho menej osobne ako sa niekomu priamo spovedat. niektori ludia mozu byt paralyzovani hrozou pri predstave, ze sa maju zdoverit napr. rodicom, kamaratom, blizkym vo vseobecnosti. zda sa mi smiesne, ako tu niekto predpokladaju, ze to ti ludia pisu cisto kvoli reakciam - otazka typu "co mam na to povedat?" je v tomto uplne bezpredmetna. ak k tomu nemas co povedat, tak nehovor nic. ten clovek to hlavne potrebuje zo seba dostat a videt svoje myslienky cierne na bielom moze byt viac terapeuticke ako sa zda.

27 Kača | 27. prosince 2016 v 19:42 | Reagovat

To jsou ale kraviny!

28 Kája | Web | 27. prosince 2016 v 19:50 | Reagovat

Tak to by mě zajímalo, jestli na blog píšu správné věci nebo ne. :D

29 Kika | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 20:08 | Reagovat

Nesmíš zapomenout na to, že jsi přestala jíst a ocitla ses kvůli tomu na jipce :-) A teď vážně, blog beru jako místo, kde se člověk potřebuje vyblít (ne opravdu nemám žádné stravovací problémy) ze všech svých strastí, zážitků (někdo radostí), takže bych to nezatracovala. Je dobře, že žádné takové problémy nemáš, možná o to víc zajímavá jsi ;)

30 lapis | Web | 27. prosince 2016 v 21:16 | Reagovat

Ludia vascinu rozhodnuti robia pocitovo. Moc by som v tom logiku nehladal. Ludia maju radi bulvar pretoze maju dobry pocit z toho ze na tomto svete su este vacsi uboziaci nez oni. A uprimne, pravdu nechce nikto, pretoze sa pozerame na nu kazdy den v zrkadle no i tak ju prehliadame. Ludske myslenie je plne paradoxov, pretoze je to moznost ako sa vysporiadat s realitou a nezosaliet.

31 Adeleide | 27. prosince 2016 v 21:43 | Reagovat

Prohlížet si fotky z dovolené lidí, které jsi vživotě neviděla, Tě baví? Jsi fakt divná.

32 Kočička | Web | 28. prosince 2016 v 1:59 | Reagovat

souhlasím.... Můj život je teď sice parádní, ale byly chvilky, kdy byl pěkně na pytel a ikdyž mě teda zrovna neznásilnil vlastní otec, tak jsem si pekla užila dost a dost. Blog mám abych se vypsala z pocitů a myšlenek, ale přesto, že nemám problém o tom kritickém období mluvit s kamarády, tak mi není dobře z pocitu, že by to měl vědět kdokoliv... Prostě pořád jsou určité zábrany, které odstranovat nehodlám a na blogu o nich psát nebudu.

33 Daisy | Web | 28. prosince 2016 v 10:23 | Reagovat

Neprijde mi to vubec spatne. Nekdo se vypise z toho duvodu, ze ho ostatni blogeri psychicky podpori a o to jde podle meho nazoru predevsim... Ja bych neco takoveho take nepsala. Na svem blogu sdilim jen povrchni veci z meho zivota, abych se ctenarum priblizila z casti. Pokud vsak nekomu pomaha vypisovani, tak na tom nic spatneho neni :)

34 Hann. | Web | 28. prosince 2016 v 12:22 | Reagovat

Je fakt, že v módní branži už se moc člověk na vrchol nedostane, deníčků běžného života je tu taky několik stovek..takže na co jiného už by lidi nepřišli než na to, že vždycky dobře zaujme životní příběh. Co se pouští v televize? životní příběhy. Jak jsou vystavěny americké filmy? (- myslím tím ty, které stojí za to) životní příběh, plný tragédie nebo neuvěřitelného štěstí. A koneckonců - když koukáš na miss (jakoukoliv) nebo nějakou obdobu takových soutěží a pořadů (to co má teď nova nově, ve středu od 8, ale fakt nevim, jak se to jmenuje) tak maj těžkej život. To prostě přitahuje diváky a čtenáře. Takže se do toho dali všichni.

35 Necroparanoia | E-mail | Web | 28. prosince 2016 v 14:57 | Reagovat

Články o strhujícím přiznání nějaký skutečnosti mi přijdou protivný. Lidi chtějí politovat, chtějí poukázat na to jak je ostatní nechápou. Vlastně nechtějí chápavý komentáře a opovaž se jim napsat řešení situace, protože o to prostě nestojí. Chtějí se plácat v tý svý chudinkovosti a blog je skvělé prostředí pro tohle.
I když toho mám hodně za sebou, na mém blogu o tom nikdo nenajde ani větu, asi proto je nezajímavý :D
Ale já raději čtu normální články o normálních věcech, než výkřiky typu "Znásilnil mě ten a ten! Můj život s tím a tím maniakem, -filem, -sexuálem...

36 Susane S. | Web | 28. prosince 2016 v 17:25 | Reagovat

Musím s tebou souhlasit, sice nemám potřebu o tom psát přímo celý článek, ale teď to můžu napsat pod ten tvůj, i když vlastně napíšu to samé co ty. Taky mně nezajímájí tragické historky z dětství jiných blogerů, vlastně mně vůbec nebaví číst deníčky jiných blogerů, je to pro mně ztracený čas, kdy si můžu přečíst něco zajímavého, kolikrát si něco přečtu a ani k tomu nic nenapíšu, protože nevím co k tomu napsat :-|

37 Kosma | Web | 28. prosince 2016 v 17:32 | Reagovat

Taky jsem si toho trendu povsimla, mne to informuje spis o tom, ze "in" jsou hodne mladi blogeri, se starostmi, ktere ja uz nemam. Ale nebude to jen o tom - vzhledem k tomu, ze jsem sama obsadila titulku s rozborem skolkovych pomazanek ! :-)

38 Marka | Web | 28. prosince 2016 v 18:23 | Reagovat

Pociťuju to stejně, snažím se vymyslet něco, co by někoho zajímalo... Už z toho důvodu, protože měl baví psát :);většinou pisu nezazivny deník :) nebo názory, postupně chci zveřejnit povídky, ktere nikdo nebude cist  ...

39 Aya | Web | 28. prosince 2016 v 20:00 | Reagovat

Ja mám viac blogov a každý venujem niečomu inému z môjho života. No píšem si ich hlavne pre seba a že ma to takto viac baví. To že si to niekto prečíta, niečo sa možno dozvie, alebo ho niečo zaujme, to už je pre mňa len taký bonus. Nepotrebujem nasilu niečím šokovať, len aby som mala návštevnosť o to mi fakt nejde.

40 R. | Web | 28. prosince 2016 v 20:27 | Reagovat

mě naopak docela baví číst si o cizích problémech... a ten pocit, že můžu některý věci o sobě sdílet, aniž by to příliš prosakovalo do vztahů, na kterejch mi záleží.

myslím, že tak nějak záleží na každým, co píše a co čte. pokud určitej problém nemáš, je jasný, že tě nejspíš nebude bavit o něm číst. však časopisy o psech taky nečtou lidi, co psy rádi nemaj, ne? :)

41 Torishia | Web | 28. prosince 2016 v 20:58 | Reagovat

V podstate máš pravdu, na druhej strane z drvivej väčšiny to čo popisuješ ukazuje len na istú vzorku blogov, keby hľadáš tak nájdeš množstvo zaujímavých blogov, kde (samozrejme nájdeš aj takéto výkecy, ako tomu hovorím) ale nájdeš tam aj iné. Mnohí autori napríklad píšu poviedky, kreslia, alebo sa zamýšľajú nad nesmrteľnosťou chrústa ... samozrejme sú tu aj blogy o móde, počítačoch, hrách... Áno, z blogu sa stal denníček, ale nie zo všetkých, je to len o tom aké blogy navštevuješ, aj keď pravdou je, že blog.cz samotný preferuje tieto "wau" články namiesto toho aby napríklad dal odkaz na nejaký článok kde sa autorka vyhrala s poviedkou alebo básňou, čo by mohlo mnohých potešiť... bohužiaľ, ľudia tieto veci nečítajú zaujíma ich to, čo sa komu stalo zlého, to je žiaľ, dnešný svet.
Na druhej strane, denník je fajn (sama si ho píšem) ale... pre niektorých je možno z hľadiska ich psychiky lepšie niekde povedať nahlas, medzi cudzími, čo sa im stalo, vyrozprávať sa o tom a môcť si prečítať niečo povzbudzujúce, alebo aj odsudzujúce a mať možnosť vidieť, ako by ľudia mohli zareagovať ak by to niekomu povedali vo svojom reálnom živote. Predsalen, nedá sa všetko len držať v sebe, ale niektorí si nevedia predstaviť ako by niekto mohol zareagovať, keby mu to povie a na toto sú komentáre na blogu ako stvorené. Je tam síce možností reakcie priveľa, ale.... nu, čo už.
Na strane ďalšej, blog.cz o niektorých typoch o ktorých píšeš spravil hit, práve preto, lebo to má úspech a niektorí autori sa tak stali možno aj akýmysi vzormi... ktovie...

No... ale nepozerala by som sa na to byť na tvojom mieste tak kriticky... nájdi si blogy na ktorých tieto denníčkoidné srandy príliš neprevažujú, alebo ak, tak minimálne, neboj je ich skutočne veľa :) Len si treba nájsť tie, ktoré ti sadnú :)

42 go--away | Web | 28. prosince 2016 v 21:11 | Reagovat

a jej.. přesně to mi připomíná můj minulý článek.. já se tam taky hodně svěřila.. ael já to potřebovala.. někdy se potřebuješ pravdě podívat do očí.. a mám i papírovou verzi deníku.. mám vše :D

43 sakay | Web | 31. prosince 2016 v 17:43 | Reagovat

hej kámo... taky jsem nemohla najít rodiče mezi regály... bylo to v kauflandu, tehdy mi bylo asi pět let...
:D no jako přesně vim, o čem mluvíš a já třeba takovéhle blogy (nebo celkově i jiné depresivní blogy) prostě přeskakuju  a hned vypínám. Ale nejvíc toho tady je asi o klucích - ten a ten mě zradil, do tohohle jsem zamilovaná, ale on to neví... a v podstatě to nemá žádnou podstatu. I tak ale v hloubi své duše doufám, že tyto blogerky z toho jednou vyrostou :)

44 naoki-keiko | Web | 6. ledna 2017 v 19:22 | Reagovat

Řeším podobné dilema. Co psát. Ona ta upřímnost je asi nejednoduší cesta, ale na druhou stranu, psát o sobě citlivé věci na internet- ne. Občas si postěžuju a tak, ale nebývají to většinou vážné věci. Taky jsem nebyla znásilněná (naštěstí), moji rodiče se nerozvedli a neberu prášky na hlavu. Tak o čem psát, že... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama