Jsem flegmatik a je mi to jedno

26. ledna 2017 v 14:42 |  Thoughts

Všimli jste si někdy, že o flegmaticích skoro nikdo nepíše? Všude samý introvert, což se samozřejmě nevylučuje, ale flegamtismus je podle mě docela zajímavý.


Já jsem například flegmatik. A řekla bych že docela na vysoké úrovni. Nechci říkat že je to nějaká nevýhoda, že trpím, že mě lidé nechápou a podobně, naštěstí je mi to úplně jedno. Každopádně něco na tom možná je. O flegmaticích se obecně říká že jsou to ti pomalí lidé kteří nad vším mávnou rukou, neřeší věci a lidi kolem sebe, nikdy nejsou nervózní, nedávají najevo své emoce a taknějak prostě plynou po vašem boku. Jsou to lidé uzavření, často o sobě ani sami nevědí kdo jsou zač nebo jak by se měli k sobě či svému okolí zachovat. Ovšem je obecně rozšířeno, že neradi nesou zodpovědnost za sebe či svůj život.

Často narážím na problém, že si lidé pak myslí že nemáme srdce. Tím že své emoce neukazujeme a často se nevyjadřujeme k určitým věcem. Lidé si pak často myslí že si k nám mohou dovolit takřka cokoliv a že nám to ani v nejmenším nebude vadit. A takyže nebude, alespoň na venek. City máme, myslím, úplně stejné jako jiní lidé. A proto bych byla ráda, aby si to ostatní uvědomovali. Protože často platí že i když něco není vidět, je to přítomno. A možná i ve větší míře, ale do takového filosofování se tu pouštět nechci. Na co chci poukázat je, že tahle naše "hroší kůže" je vlastně klad i zápor zároveň. Je to částečně aura, která nás chrání před emocemi zvenčí, reguluje naše nálady, nechává plavat všechno (a všechny) okolo,.. ale zároveň tím ty lidi i odstrkává. Odrazuje je naše, na první pohled, neupřímnost chování a dostatečné neprožívání situací.

Jak už jsem řekla, já jsem ráda flegmatikem. Myslím si že můj temperament na lidi působí upokojujícím dojmem. Například před nějakým testem. Všichni okolo stresují jak to neumí (nakonec mají stejně za 1.. ) a já prostě stojím a zmateně koukám, protože nějakým způsobem nedokážu být ve stresu. A i kdybych ve stresu opravdu byla, není to na mě poznat a všichni jsou hrozně vykulení že "jsem taky člověk" a stresuji. Na druhou stranu občas se za to nenávidím. Například na Vánoce. Vždycky když dostanu nějaký dárek, nedokážu se z něho náležitě radovat. Ale není to tím, že by se mi nelíbil. Já to zkrátka neumím. Já jsem ráda tam někde uvnitř, u srdíčka, jsem opravdu vděčná a mám velkou radost. Ale prostě.. na mě to vidět není. A budím dojem, že jsem nevděčná mrcha co si ničeho neváží. Stejně jako filmy a knihy. Když je něco dojemného, já to vím. Poznám to a ocením to, ale brečet prostě nebudu. A to je taky důvod proč na takové filmy nerada koukám. Když mají z toho pak všichni depku, ale já ne, já jsem v pohodě. Protože já jsem ta bezcitná mrcha. Na druhou stranu u mě nehrozí že mi někdo (nebo něco) zkazí náladu. Nikdy se mi nebude třást hlas nervozitou. Nebudu se hroutit ani snažit o sebevraždu. Nebudu na nikoho naštvaná když se na mě zle podívá a určitě se neurazím když mi někdo něco vytkne. A taky nikdy nebudu postovat psycho citáty o lásce a samotě.

Protože jsem flegmatik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snilekpise | Web | 26. ledna 2017 v 17:31 | Reagovat

JoJo, má to své klady a zápory. Vlastně, tak jak většina vlastností. Nemá cenu se tím trápit.
Já pravděpodobně ve svém okolí flegmatika ani nemám. Všichni kolem mě (i já) jsme tak napolo flegmatici. Snažíme se to neřešit, ale ono to stejně nejde :D ale asi to znáš ;)
Moc pěkný článek :)

2 Christine | Web | 26. ledna 2017 v 19:19 | Reagovat

Buď ráda za svoji flegmatiku. Já jsme nenapravitelnej pesimista a asi se to nikdy nezmění :D

3 Switch | E-mail | Web | 26. ledna 2017 v 21:10 | Reagovat

No to s těmi dárky nevím... mám to stejné, ale k flegmatikovi mám daleko. Nikdy nedokážu nic odmávnout (i když se stále snažím zdokonalovat v sebeovládání, už asi týden mi to vychází), vždycky všechno zapáleně řeším, hájím svojí pravdu :D Mezi novými lidmi jsem ale úplně v háji. Ani nedokážu nic říct, pomalu ani na ně koukat xD Mívám jak záchvaty vzteku, tak smíchu i breku. Jsem pestrá osobnost, ale já bych to shrnula jako magor :D nemůžu říct, že bych si to vychvalovala, je to tíha, psychika se mi pěkně prohýbá, ale tak nějak jsem se naučila být ráda za vše, co je "dáno". Asi tak.

4 Andey | Web | 26. ledna 2017 v 21:33 | Reagovat

Zajímavé ...
Někdy mám pocit, že lidi okolo mě zapomínají, že i já mám city. Tak to já u filmů nebrečím, vždycky mám chuť říct: "Lidičky, vždyť je to jen film, tak to zas neberte tak vážně."
Řeknu ti to takhle. Jednou jsem vedla rozhovor s jedním člověk a vyšlo z toho, že jsem žádné člověk není na 100% flegmatik, sangvinik ... Takže já jsem podle něho - sangvinik, melancholik a pak flegmatik a prostě je to promíchané.
To vysvětlování by bylo na dlouho.

5 Trifle. | Web | 27. ledna 2017 v 21:50 | Reagovat

Zajímavý článek.
Každý tenhle 'druh' má své klady i zápory. Například já jsem melancholik. No.. jako asi si nestěžuju. Jsem se svým životním stylem spokojená no. :) I když já, jsem obrovskej pesimista ale to se asi nezmění no.

6 Lenča | Web | 27. ledna 2017 v 23:14 | Reagovat

To je hodně zajímavý článek :-) Díky!

7 Angel :) | Web | 28. ledna 2017 v 12:19 | Reagovat

Mám jedného kamaráta, ktorý je tiež flegmatik a nemám proti tomu nič a niekedy mu trocha aj závidím :) ale je to dobré napísať aj klady aj zápory, lebo však každý človek má svoje dobré a svoje zlé :)

8 Denia | Web | 28. ledna 2017 v 14:15 | Reagovat

Na jednu stranu je to fajn, jsem taky z části flegmatik, z té druhé asi melancholik lehce - nevím, co víc, asi záleží na situaci. Flegmatici to nemají v životě lehčí, jen spoustu věcí si tak neberou, no.. každá vlastnost i stránka člověka nás dělá od sebe odlišnými :-). Hezký článek.

9 petra-s-world | Web | 28. ledna 2017 v 16:30 | Reagovat

Já to beru normálně. Flegmatici jsou podle mě lidi jako všichni ostatní. jen mají občas třeba i jiné vlastnosti.
Já jsem myslím..Sangvinik a Cholerik..
Nevím. Ale přijdu si v něčem výbušná a tak..
Často se kecá o Sangvinicích že jsou dost optimističtí. Já si teda takhle moc nepřipadám. Eheh.

10 Nikys | Web | 28. ledna 2017 v 21:17 | Reagovat

Každý je nějaký a všichni máme své klady a zápory. Já osobně jsem jasný sangvinik ve všem zlém vidím něco dobrého a z příšeru si dělám legraci, optimismus mi opravdu nechybí :)

11 Invisible H | Web | 29. ledna 2017 v 1:32 | Reagovat

Mně kamarádi říkají, že jsem flegmatik, ale já bych se přirovnala spíš k melancholikovi, ale nevim. Dost často mám depky, ale navenek to asi nedávám znát, protože se většinou s nikým nebavím, a brečím většinou jen doma (nebo se o to snažím). Ale třeba před zkoušením, když to všichni šrotí a naříkají, jak to neumí, já jen tak sedím a jsem připravená na nejhorší. Na druhou stranu mě hrozně stresuje, když se z něčeho, jako třeba z příjmaček,  nestresuju. :-D

12 Wafer | 29. ledna 2017 v 14:31 | Reagovat

Já osobně jsem flegmatik jak je to jde a většinu lidí v mém okolí to trochu štve. Tuhle mi mamka vysvětlovala něco ohledně lyžáku, já jen nepřítomně přikyvovala, protože mi to bylo totálně ukradené, hlavně ať ten lyžák nějakým způsobem přežiju. Mamka to nakonec vzdala a obvinila mě, že jsem strašněj flegmouš. :D
Souhlasím s tebou, že být flegmatikem má své výhody i nevýhody. Na jednu stranu tě nic moc nerozhodí, protože ti to je jedno, ale na druhou stranu si o tobě lidi myslí, že jsi hnusná mrcha, která nemá city. Ale to ti může být jedno, protože jsi přece flegmatik. :-D

13 cincina | Web | 30. ledna 2017 v 12:30 | Reagovat

Tak introvert je opak k extrovertovi. To spíš, že když se nemluví o flegmaticích, tak je to všude samý melancholik, cholerik a sangvinik:)
Ale nejsi jenom čistě flegmatik, protože člověk je tvořen dvěma až třemi skupinami:) Takže jsi flegmatik skřížený ještě s něčím.
Jinak já jsem sangvinik s melancholikem i cholerikem:D Ale flegmatik teda vůbec nejsem:D

14 Heaven | Web | 30. ledna 2017 v 18:13 | Reagovat

Každý jsme od každého trochu. O každém temperamentu se říká něco. Například nikdy neslyšíš nic dobrého o cholericích.
Nejvíc jsem asi flegmatik, protože se nenechám jen tak rozhodit a věci prostě házím za hlavu, ale taky mám další části z jiných. Každý jsme originální mix a to je super :)

15 Baryn | Web | 31. ledna 2017 v 1:45 | Reagovat

To je velmi působivě sepsané, zvlášť když to prokládáš vlastními zkušenostmi. Já dosud nevím, co pořádně sem. Nejvíc bych se tipovala na cholerika, protože si dost věcí beru osobně a pak brutálně vybuchnu... jenomže je to prostě výbuch, jednorázovka, žádné urážení se a hodinové hádky. Vyřádím se končím. :D Dost věcí mě dojímá, to asi spadá do melancholie, že? Ale mám chvíle, kdy svět jaksi plyne okolo mě, nemám potřebu ho řešit, nezvládám se radovat, i když mám radost... to by nejspíš spadalo právě do flegmatika. A co tam máme dál? Sangvinik? To jsem asi taky. Hurá, jsem divergentní. :D

[14]: Ono asi nejvíc záleží na poměru. Jasně, že nikdo není čistě jen "to nebo to", ale určitě se najsou lidé, u kterých určitá část převládá tak dominantně, že třeba nikdo nepostřehne ty další stránky. Ani on sám to nemusí nijak vnímat a prožívat.

16 Džejní | Web | 1. února 2017 v 9:06 | Reagovat

toto je dost zaujimave, mam pocit, ze v mojom zivote nie je ziadny flegmatik, pretoze vsetci, koho poznam, stresuju pred testom rovnako ako ja :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama