Jak jsem se stala pokusným králíkem.

16. dubna 2017 v 18:58 |  Diary

Tak jsem zase jednou šla k zubaři.

Ráno jsem měla spoustu času a využila jsem ho proto k procházce na čerstvém městském vzduchu, přímo prostředkem Plzně. Přesněji podél jedné z nejrušnějších ulic kde se pravidelně tvoří kolony a jezdí tamtudy řekla bych všechno. Ale to je vedlejší. Do ordinace jsem i přesto dorazila s lehkým náskokem. A to jsem ještě ani netušila, co mě tam čeká.


Posadila jsem se do čekárny. Nebyl tam nikdo.. jenom já, zrcadla plná mě a televize s rybičkami a hrozně moc otravnou hudbou. Jakože hrozně moc. Seděla jsem takhle asi pět minut, než vykoukla sestra a pozvala mě dál. Zatím jsem neměla žádné podezření. Až když jsem vstoupila do ordinace a stála tam nějaká doktorka. DOKTORKA! Zjistila jsem, že můj super větnamský zubař, kterého jsem měla celkem ráda (samozřejmě to byl přoád zubař.. a zubaře nejde mít extra rád) se na mě vybodl a přestěhoval se do Prahy. Bezva správa, hnde takhle po ránu. Doktorka byla velmi mladá a od pohledu dost nervózní.

Jen co jsem se posadila, bylo mi jasné čeho se stanu součástí. Nesebevědomé a nervózní vystupování doktorky bylo dosti zjevné. Praxe za sebou jistě moc nemá. Ne zcela důvěryhodně uchopila odsávačku a začala ji instalovat. Obyčejná záležitost, která trvá jinému zubaři ani ne minutu jí zabrala minut asi pět a dokonalý výsledek to rozhodně nebyl. Často jsem cítila jak mi vykluzuje z úst a občas jsem se opravdu bála že spadne.
Pak si vzala do ruky "pořádný nástroj" a snažila se trochu sklidnit svou třesoucí se ruku. To už jsem se pomalu připravovala na jistou smrt, až se netrefí a mě z toho pak trefí. Naštěstí se trefila do správného zubu. Mírnými, pomalými pohyby začala doslova odřezávat zubovinu. Postupovala opravdu pomalu.
Vždy, když udělala jeden vteřinový vrt, uchopila zrcátko a svou práci si dlouze prohlížela, zatímco já si dlouze prohlížela hodiny. Byla to nejzajímavější věc v místnosti a navíc přímo naproti křeslu. Vypadalo asi jako: *vrt*, kuuuuuuuuuk, *vrt*kuuuuuuuuuuuk,... Samotné tohle povrtávání jí trvalo zhruba 20 minut. Což mě celkem znervozňovalo, jelikož jsem měla v plánu být v půl ve škole. Ale bylo mi jasné že první hodina je ztracená a ta druhá už pomalu taky.

Když jsem si konečně myslela, že je s prací spokojená a půjde mi udělat plombu, zavolala si doktora odvedle aby jí to skouknul. Ten opět použil zrcátko, ale potom vzal do ruky vrtačku a naprosto suverénně mi téměř zrušil zub. Ale bylo to lepší než to povrtávání, i když to teda dost bolelo. A hlavně to bylo celkem nečekané. Ale bylo to hotové a šlo se na plombu.
Věc která normálně trvá kolik.. 10 minut? maximálně 20. Paní doktorce, ovšem trvala minut minimálně 30. Rozvážně začala odsátím slin v okolí zubu a potom začala instalovat takovou tu železnou obruč. Nevím jak s to jmenuje. Každopádně instalovala a instalovala a pořád jí to nějak nešlo. Nakonec to tedy nějak nainstalovala a po krátkém zápasu s takovým tím tampónkem už byla připravená opravdu začít. Dělala tam kdovíco, ohřívala a vrstvila. Ruce se jí klepaly i nadále.

Když už jsem si myslela, že je tomu hororu konec a já žiju a mé zuby jsou celkem v pořádku, přinesla ještě nějaké brousítko a že mi tu novou plombu zabrousí. Má teprve nedavno nabitá radost a uvolnění se zase rychle vrátili, když mi její ruka vrávorala k ústům. Naštěstí se i naposledy strefila a zub úspěšně zabrousila.
Zase potom zavolala doktora odvedle, který jen konstatoval že je zub hotov a tím jsem si mohla i já nakonec oddechnout.

Ještě jsem vysolila 800 korun a se skvělým že žiju a že už dneska přežiju všechno jsem vyrazila do školy.

Na závěr chci jen říct, že tu doktorku chápu. Já bych byla taky nervózní jak prase a cukala by se mi ruka. Rozhodně jí to nedávám za zlé. A taky hodně přeháním. Takže to berte jako ironii a neukamenujte mě. Díky.

A jaké jsou vaše zážitky ze zubařských křesel? Stali jste se už taky někdy pokusnými králíky?

*Mushroom*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wafer | 16. dubna 2017 v 22:20 | Reagovat

Jé chudáku, to ti tedy nezávidím. Na druhou stranu tu zubařku chápu, taky bych byla dost nervózní. Já už u zubařky nebyla asi tak...dva roky? Ne, že bych tam jít "nechtěla", ale dost mi to nabourávaly rovnátka a tak, takže to bylo celkem zajímavé. :D

2 Andey | Web | 18. dubna 2017 v 19:12 | Reagovat

Vzpomínám si, jak jsi nám to vyprávěla ve škole. :D
Já ke svojí zubařce chodím ráda. Jsem tam vždycky za 5 minut hotová, někdy mi pochválí kus oblečení a taky se mi stává, jelikož mě sestřička zná a doktorka je milá, tak mě vezme i přednostně, tedy ale výjimečně. :)

Ale předtím jsem měla doktorku, která když zjistila že se mi nepatrně hýbe zub - kolikrát jsem o tom ani nevěděla, tak ho suverénně vytrhla a vrhala se na další.

3 myred | Web | 19. dubna 2017 v 19:19 | Reagovat

Tak tvůj popis mě opravdu hodně pobavil a jen doufám, že to mělo mít takový účinek. :D Je mi jasné, že když tam člověk sedí, tak je to šílený. Já sama jdu za dva týdny (necelé) na trhání moudráku a mám z toho šílenou hrůzu, tak třeba se pak podělím se zážitkem. :D :(

4 sakay | Web | 22. dubna 2017 v 17:43 | Reagovat

jéé no já bych se bála, kdyby to byla nějaká mladá doktorka :D teda...já se bojim jako asi všech zubařů (proto jsem tam taky pěkně dlouho nebyla...jakože pěkně dlouho:D). btw líbí se mi, jak píšeš "větnamský" :DDD :P

5 Ann Taylor | Web | 24. dubna 2017 v 15:29 | Reagovat

Náhodou taková procházka po Klatovské/Karlovarské, tomu se nic nevyrovná :D Ach jo, Plzeň, jak já se tam chci vrátit! Teda... ne do zubařské ordinace :D

Ale určitě to byla už hotová doktorka? Jestli jo, tak asi opravdu úplná začátečnice a nějak se to naučit musí. Asi většina začátečníků se všude pěkně klepe, u některých oborů je to holt víc vidět :D Od doby, kdy jsem sama nastoupila do praxe, jsem k tomuhle shovívavá, ale příjemný to asi není, to určitě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama