Jsem spokojená cibule

12. května 2017 v 10:10 |  Thoughts
Ahoj.
Vítejte u dalšího kecacího článku o mně a o tom, jak jsem hrozně divná a jiná. Tentokráte jsem se zamyslela nad svým chováním před lidmi a na tom, že jsem si vymyslela vlastní způsob jak "zamaskovat" svojí antisocialitu a všechny ty věci které zamaslovat chci. Dokonce jsem si svou metodu i pojmenovala. Cibule.



Je to vlastně úplně jednoduché. Berme si příklad z té nám všem dobře známé zeleniny, která má několik vrstev. Tak i já jsem si jich pár vytvořila.
Moje metoda funguje tak, že zaplácám lidi věcmi které chtějí vědět. V první vrstvě se totiž nacházejí všechny ty nepodstatné detaily, které se ovšem zdají každému hrozně důležité a myslí si že když o vás tohle ví, tak ví všechno. Proto když se mých přátel zeptáte na moje oblíbené kapely, filmy, knížky, seriály, barvy, jakého mám psa či co mi nechutná tak se to jisto jistě dozvíte. Říká se, že lež vždycky obsahuje nejvíce detailů. A proto moje první vrstva obsahuje hodně detailů, aby lidi nenapadlo se ptát dál. Funguje to trochu jako ukojení zvědavosti ostatních. Všechny tyto detaily jsou ovšem podrobně vybírány a odsouhlaseny k vypuštění.
Nechápejte to ovšem tak, že jsou to lži. To rozhodně nejsou. Nikdy bych nelhala v tom co se mi líbí, protože jsem bytost už od přírody chlubivá a vnucuji lidem své názory.

Po vypuštění těchto prvních informací mám poměrně dlouhu dobu na prověření člověka. Je to stádium pozorování a tichého prověřování. Pokud se mi člověk zalíbí, nebo mu zkrátka dovolím vstoupit do další vrstvy, dostává se lehce i k mým emocím. Je ve stádiu, kdy jsem ochotna mu říct že ho mám ráda (ať už v jakémkoli smyslu) a dostává více těch důležitějších informací. Tady se objevují mé nesmyslné zásady, které vůbec nedávají smysl, zvrhlejší myšlenky, takové ty věci které prostě na potkání neříkáte ale zas tak se za ně nestydíte. I když musím říct že obecně se za sebe nestydím. Jsem jaká jsem. Ale některé věci jsou prostě pro silnější žaludky. A možná i proto jsem si vytvřila tento důmyslný systém.

Třetí vrstva už je určena jen pro opravdové fajnšmekry. Tohle stádium je už celkem hlídané a opravdu hodně si vybírám koho tam pustím. Je to místo kde se dozvíte všechny ty špinavosti mé duše. Citové výlevy se stupňují. Je to taková ta nejděsivější "veřejná" stránka mé osobnosti, takže pokud se někdo dostane dál tak je opravdu odolný a dobrý. Přirovnala bych to tady takovému špatnému hororu. Opravdu špatnému. Pár nesmyslných jumpscarů, tuny krve, nějaký ten záporák, pár honiček.. ale jinak vcelku o ničem.

Předposlední vrstva je určena mé blízké rodině, protože moje máma o mně ví všechno. Skoro. Je to místo trapásků z dětství, počůraných postelý a podobných věcí určených výhradně pro zraky a sluchy rodiny. Věci které bych nejradši vůbec nevytahovala, ale na každé rodinné oslavě se o sobě dozvím něco nového a nejlépe na ještě o kousek vyšší úrovni trapnosti. Jsou to přesně ty momenty, kdy mám chuť po mamce skočit a zacpat jí pusu. Ale věřím že to znáte všichni.

A pak je tu vrstva poslední. Takový můj malý Sherrinford, zapovězený hrad, nedobytná pevnost,.. Pojmenujte si jak uznáte za vhodné. Místo tak chráněné a tak temné, že ani v Outlastu nebylo tak temno a tak zapovězené že ani Sherlocku Holmesovi by se nepodařilo dostat dovnitř.
Abych řekla pravdu, z téhle místnůstky nejsem ani já sama občas úplně moudrá. Často na mě vyplouvají nové a nové věci, kterých se dostkrát i sama děsím a mám chuť je úplně vymazat. Bohužel i to je složka mé osobnosti. Je to vrstva do které se nikdy nikdo nedostane. NIKDO. NIKDY. A to je mé slovo.

A to je vlastně konec. Zpětně koukám, že tenhle článek je pěkná sračka. Promiňte mi ten výraz, ale je to pravda a jinak to říct prostě nešlo. Ale je to jedna z věcí kterou mám na srdci. I když dosud jsem tuhle svoji taktiku moc nerozebírala. Ví o ní vlastně jen jeden člověk. Ale věřím že je tady více asociálů jako já a že jim tenhle můj výlev třeba nějak pomůže. Osobně mohu říci, že to vážně funguje. Teda alespoň v mém případě. Mohu s hrdostí prohlásit, že jsem spokojená cibule.

A co vy? Jaké finty máte na lidi?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 j.lukáš | Web | 12. května 2017 v 10:24 | Reagovat

Vlastně velice podobné, každý tomu říká jinak, ale vlastně se to shoduje. Všichni jsme cibule. Ty, já i dokonce Shrek, ale jinak je to velice dobře napsané.

2 Switch | E-mail | Web | 14. května 2017 v 1:50 | Reagovat

Vůbec to není sračka :-) naopak máš pravdu, že je to vskutku důmyslný systém.

Já osobně se s lidmi buď nebavím (s takovými lidmi ale také občas do styku přijdu, zde je tedy na místě konverzační vata a ták), nebo bavím. Lidi, s kterými se bavím mám rozdělené do dvou kategorií - přátelé, s každým z nich se bavím trochu jinak a o jiných věcech, a lidi, kteří mi jsou ukradení, ale využívám je. Zní to hnusně, ale kdybych to napsala jinak, zjemňovala bych... asi. Je to vlastně tak, že si spolu častěji povídáme, někdy i něco podnikneme. Neberu je ale za skutečné přátele, protože tam není ještě žádné pouto. Vlastně je mám, abych nebyla alone :P Né, to je zas kruté. Těmhle lidem ale v pohodě vyklopím všechno o sobě. o tom, kdo se mi líbí, co mě trápí a tak. Tohle jsem hlavně myslela tím zneužíváním :D prostě si díky nim pročišťuji hlavu.

Napsala jsem to asi ještě hůř, než to je xD

3 Srdcová Dáma | Web | 17. května 2017 v 17:10 | Reagovat

[1]: Souhlasím ;-) .

4 NaTyy | Web | 17. května 2017 v 19:02 | Reagovat

napsala jsi to hodně dobře :) docela jsem se nad tím zamyslela.. takže jsme všichni cibule! :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama