Myšlenky

O autobusových přátelstvích.

20. září 2018 v 20:38

Znáte to, když se seznámíte s nějakým novým random člověkem a jste hrozní kamarádi, bavíte se spolu, smějete se a všechno, dokud nepřijde konec té doby co jste nuceni spolu trávit a už spolu pak nikdy nepromluvíte? Já celkem dobře. Říkám tomu syndrom autobusového přátelství. Ale myslím že většina lidí tomu spíš říká táborové přátelství.

Věci, které dělají můj život hezčí.

3. září 2018 v 8:08

Někde jsem četla tomhle o tomhle nápadu, sepsat si všechno co máte na/v životě rádi. A to ne tak jako to mám ve zvyku já, teda neskutečně zdlouhavě a nezajímavě, ale prostě jen jedním slovem (nebo souslovím..). Sice nevím k čemu to bude dobré, možná na zamyšlení nebo nějakou změnu hodnot, ale vážně nevím. A protože jsem děvče zvídavé, jala jsem se to taky vyzkoušet. Doufám že z toho nebude úplná slátanina blbostí a nebo že tady nebudou třeba tak tři slova, ale také nad tím nehodlám nijak hluboce přemýšlet. Takže to rozhodně neberte v nějakém pořadí nebo tak a nehledejte v tom myšlenkovou stopu a nedivte se kdybych zněla jako nevíc nejdivnější člověk na světě. Jo, a kdyby se něco opakovalo tak to taky moc neprožívejte. Díky.

Back to school?!

29. srpna 2018 v 18:57

Ne, nebojte se. Nebude to další z těch skvělých DIY článků jak si bezvadně vylepšit školní pomůcky a ani vám neporadím jak si zorganizovat čas a nebo se psychicky připravit na školu. Tohle bude prostě jenom takové moje interní zamyšlení nad nadcházejícím školním rokem a o tom, co pro mě návrat do lavice znamená.

Jak jsem se snažila psát deník

18. srpna 2018 v 18:36

Vítejte u dalšího článku o tom, jak jsem se chtěla chopit trendu a stát se jeho součástí abych si to nakonec rozmyslela. Moje stálost v praxi se znovu ozvala a od dob předchozích článků o minimalismu a hipsterství se vlastně vůbec nic nezměnilo. Že se vůbec ještě divím.

Moje materialistická přání

23. března 2018 v 20:13

Jsem materialista. A celkem s tím nic neudělám. Mám sice ráda zážitky, cestování, výlety a takové ty klasické "antimaterialistické" a minimalistické činnosti, ale zároveň jsem vlastně takový sysel. Mám doma hodně věcí, které skladuji. Psala jsem o tom už kdysy v článku o minimalismu a hipsterství a od té doby se vlastně vůbec nic nezměnilo. Pořád mám nutkání nakupovat nové věci, skladovat od nich tašky, věčně si z dovolených a výletů přivážím miliony upomínkových předmětů, na zdi si lepím vstupenky do divadla a nestále si prohlížím internet a koukám na věci které bych si ráda koupila. I když by mi byli možná k ničemu. Ale měla bych pocit že je mám. Znáte to?

Nesnáším monotónnost, ale nemám ráda změny.

8. března 2018 v 19:59

Už jste se nad tím někdy zamysleli? Nad tím, že monotónní život ve kterém se neděje nic nového a dny plynou za sebou jako jeden dlouho trvající řetězec ničeho je hrozně unavující, ale jakmile se stane něco nového a nečekaného, tak nám to vlastně taky vadí?

A co bude dál ?

29. srpna 2017 v 8:08

Když už se tak blíží ta škola, dneska jsme zrovna měli doma s rodiči takovou hrozně pofidérní debatu na téma moje vysoká a můj budoucí život. A taky víceméně na to, že jsem úplně k hovnu, nic mě nebaví, nic mi nejde a nemám žádné vyhlídky. A to není vtip. Protože tak to je.

Jak jsem chtěla být hipsterem.

15. srpna 2017 v 18:36

Není to tak dávno, co jsem zveřejnila článek jak jsem chtěla být minimalistou. Tohle je druhý díl, aneb Houba neví co chce a tak nakonec nebude nic! A má to.

Jak jsem chtěla být minimalistou..

26. července 2017 v 19:22

Bílé dlouhé linie, žádné zbytečné předměty. Šatník sestavený jen z několika základních, vzájemě kombinovatelných kousků, botník jen zpolovic naplněný jen nejpotřebnějšími základními páry a život plný radosti z maličkostí. Pestrý a nevázaný, protože si prý kompenzují materialistickou pestrost tou duševní. Přesně takhle v mých očích vypadají minimalisté. Ne.. nejsou to polobozi a tak. Jsou to obyčejní lidé, jen mají hrozně hezký styl. A já chtěla být dlouho dobu jedním z nich, ovšem ne všechny sny se plní. Zjistila jsem totiž, že na to nemám předpoklady.. nebo tak něco.

Historie jedné píšící houby

26. května 2017 v 11:11

Ahoj. Ani nevím proč a nebo jak, ale napadlo mě sepsat něco jako takovou svojí blogovací kroniku (?). Zkrátka co si pamatuji z dob minulých a jak jsem se k blogu vlastně dostala. Myslím že by to mohlo být zajímavé.. a nebo taky možná ne. Uvidíme.
 
 

Reklama